Štěně - to je radost i starost, povinnosti ale především. Očkování, odčervování, pravidelné venčení , základní výcvik, vodítka, obojky, pelíšek do předsíně a tak podobně. Roky utíkaly, z holčiček byly slečny, nezbývalo už tolik času na na psího obyvatele našeho bytu.
Pejsek nám zestárnul, prodělal nějaké psí operace, zhoršil se mu zrak a musel brát prášky - tak jako my lidé ,ale to mu mlsounovi neubralo chuť k jídlu.
Po svých šestnáctých narozeninách ,,Hanďour" začal už tak pomalu chodit, počůrával se v bytě, nevyběhl už schody do patra a tak jsme ho nosili. Dostal kabátek na zimu - už jsme to nepovažovali za něco divného v jeho věku, ale byl doma daleko víc sám a tak se musel nějak zabavit - a to tak , že chrněl, chrápal, jak jinak to říct?
Když mu bylo moc špatně , odvezli jsme ho v pátek na psí polikliniku na Libuš. Uź to byl silně apatický pes, jenom zvedal hlavu, když se s námi loučil. Druhý den nám paní v bílém plášti a s ukrajinským přízvukem řekla, že našemu pesanovi je mizerně a zda mu mají zkusit dát kyslíkovou masku. Netušili jsme přesně, co to znamená ,ale předpoklad byl, že mu tím pomůžeme, odlehčíme a že se to všechno může zlepšit nás trochu uklidnil. ,,Hanďour "ležel na čemsi, co připomínal bílý katafalk a byl asi už mimo realitu.
V noci ve čtyři ráno nám zavolala ona žena v bílém a sdělila, že už nemá cenu psa držet pod kyslíkovou maskou a zda souhlasíme s odpojením. Nu - tak co se dá dělat, všichni tam jednou musíme, ale postup na veterinární poliklinice připomínal ,,řízenou smrt“. Věděli , že Hanďourovi už není pomoci, ale říkali si – proč bychom někomu kazili iluze, koneckonců každá koruna je dobrá.
V neděli jsme si došli do oné polikliniky pro obojek, vodítko a kabátek. Všichni jsme plakali, slzy nám padaly na podlahu a tak jsme bez diskuzí zaplatili požadovaných sedm tisíc korun. .Pozdě jsme si říkali – měli jsme si Hanďourka nechat doma a být s ním až dokonce. Našeho mrtvého psa už nějakým způsobem zpopelnili , my ho už v neděli neviděli a tak nám zbylo jen zoufalství , vzpomínky a pár fotek. Tak ještě jednou - spi v pokoji Hanďoure !